Nevěda co bílými si počnout, oprášil jsem strašlivou zbraň z dětství, tzv. Jusupovku. Jusupovka je v podstatě obrácený stonewall. Před čtyřiceti lety mě v tomto systému dvakrát po sobě rozdrtil mistr Veselý. Samozřejmě, tehdy se to neobešlo bez vtipných komentářů, výkladu a náležitého poučení. Poučil jsem se natolik, že jsem Jusupovku zahrnul do svého repertoiru, a tak jsem se zařadil mezi velikány Rubinsteina, Jusupova, Veselého a Vlada Kovačeviče. Byl jsem dokonce tak nadšen, že ač do té doby přesvědčený e4-player, přešel jsem plně na 1.d4! Po mnoha letech bloudění v různých variantách, rozličných i méně sličných domečcích apod., jsem se rozhodl, že si ultrajednoduchou Jusupovku zase vyzkouším. Bude mě pořád tak bavit? Jakoby k tomu organizátoři turnaje dali symbolický pokyn, když před zahájením kola upozorňovali na blížící se mistrovství Evropy veteránů, v němž byla ohlášena i účast Jusupova. Sympatického Artura jsem vždy obdivoval, jeho agresivně poziční styl hry byl prostě úchvatný.

Partie Plešek, J. - Toman, J.

Po partii jsme se soupeřem shodli, že se to černému hraje jaksi špatně. I vyprávěl jsem celou story, jak jsem sám tápal a dvakrát odešel na hlavu poražen. Inspirací správné výstavby za černého může být skvělá partie Gerasimov-Smyslov. Povzbuzen úspěchem, systém jsem v posledním kole zopakoval.

Partie Plešek, J. - Veverka, V.

Jak praví velký spisovatel, "D'Artagnan zůstal zamyšleně stát..."